Požadavek často dorazí jako jeden řádek v podkladech pro jednání správní rady: vytvořit pro naše partnery model vyspělosti. Někdo na sekretariátu otevře tabulku, napíše pět nadpisů od Základní po Vynikající a začne vyplňovat buňky. O několik týdnů později se na schůzi členů nediskutuje o řízení ani digitálních dovednostech. Řeší se, zda je některý člen „dobrý“, nebo „velmi dobrý“ a kdo o tom rozhodl.
Problémem bývá zřídka samotná práce; problémem je pořadí rozhodnutí. Tento průvodce ukazuje, jak vytvořit model vyspělosti partnerské sítě v osmi krocích, od jeho účelu až po první revizi. Najdete v něm bezplatnou čtyřstránkovou šablonu, vyplněný příklad fiktivní federace a chyby, kterým bych se vyhnul.
Co je model vyspělosti a odkud tento přístup pochází
V listopadu 1986 začal Software Engineering Institute na Carnegie Mellon University vyvíjet rámec vyspělosti procesů. Reagoval tak na požadavek, aby federální vláda USA získala způsob, jak hodnotit schopnosti dodavatelů softwaru. V roce 1993 se z něj stal Capability Maturity Model for Software, jehož pět úrovní vyspělosti podle vlastních slov SEI „definuje ordinální stupnici“ [1].
Tato struktura přetrvala: jde o posloupnost úrovní popisujících předpokládanou, žádoucí nebo typickou cestu rozvoje v jednotlivých fázích [2]. Každá úroveň stanoví, co musí platit, aby jí organizace dosáhla, takže hodnocení určí její pozici na této cestě a ukáže další krok. V roce 2005 existovalo více než 150 modelů vyspělosti v oblastech od IT služeb po řízení znalostí [3]. Když však Becker, Knackstedt a Pöppelbuß zkoumali 51 z nich, zjistili, že proces návrhu podrobně dokumentovalo pouze devět [2]. Následující postup vychází z tohoto výzkumu a je upravený pro programové týmy.
Jak vytvořit model vyspělosti v osmi krocích
Jednotlivé kroky odpovídají fázím, které de Bruin, Rosemann, Freeze a Kulkarni navrhli pro vývoj libovolného modelu vyspělosti: vymezení rozsahu, návrh, naplnění, testování, zavedení a údržba [3]. Každé rozhodnutí omezuje možnosti v dalším kroku a pilotní ověření vás přiměje alespoň jednou přepracovat popisy.
1. Rozhodněte, k čemu bude model sloužit
Ještě před určením úrovní si zapište, při jakých rozhodnutích má model pomáhat. Výzkum rozlišuje tři způsoby využití [3][4]: popisný model ukazuje, kde se každý partner nachází dnes; preskriptivní model také ukazuje, co má udělat dál; srovnávací model porovnává partnery nebo regiony, což vyžaduje velké množství hodnocení a velmi stabilní kritéria. Většina partnerských sítí potřebuje první dva typy.
Na stejnou stránku napište, kdo model vyplňuje (samotný partner, společně s vámi, nebo s vaším potvrzením), jak často se používá a k čemu se nikdy používat nebude. Z vlastní zkušenosti vím, že poslední bod přispívá k upřímným odpovědím víc než jakýkoli pokyn. Pokud mají členové podezření, že model rozhodne o jejich členství nebo grantu, ohodnotí se vysoko a model bude popisovat síť, která ve skutečnosti neexistuje.
2. Vyberte dimenze
Dimenze jsou témata, která model pokrývá: řízení, finance, digitální dovednosti, ochrana před újmou, zapojení mladých lidí. Omezte jejich počet, abyste udrželi nízkou složitost a zachovali jejich nezávislost (dva modely de Bruinové a kolegů používaly šest a čtyři hlavní komponenty), a dbejte na to, aby se vzájemně vylučovaly a společně pokrývaly vše potřebné [3]: žádný důkaz by se neměl započítat dvakrát a nemělo by chybět nic, co vyžaduje účel modelu. Doporučuji čtyři až sedm dimenzí, přičemž široká témata lze rozdělit na dvě nebo tři dílčí dimenze.
Než začnete psát vlastní model, podívejte se, co už existuje: porovnání se stávajícími modely je prvním požadavkem, který Becker a kolegové stanovili pro tvorbu nového modelu [2]. Pro posilování kapacit je dobrým výchozím bodem sedm prvků McKinseyho matice z roku 2001 pro Venture Philanthropy Partners [5], stejně jako šest oblastí v našem průvodci hodnocením kapacit partnerů.
3. Zvolte čtyři nebo pět úrovní
CMM používá pět úrovní [1], McKinseyho matice čtyři [5]. Počet je méně důležitý než požadavek, který formulovali de Bruinová a kolegové: fáze musí být odlišné a dobře definované, musí tvořit logický postup a každá musí mít stručný název vystihující její záměr [3].
| Čtyři úrovně | Pět úrovní | |
|---|---|---|
| Typické názvy | Objevování, Budování, Začlenění, Vedení | Počáteční, Opakovatelná, Definovaná, Řízená, Optimalizovaná (úrovně CMM) [1] |
| Hodí se, když | Dokážete doložit čtyři odlišné stavy od prvních kroků až po vedení ostatních | Dokážete doložit rozdíl mezi dobrou realizací a systematickým zlepšováním |
| Pozor na | Dva různé stavy sloučené do jedné úrovně, na které pak partneři zůstávají celé roky | Nejvyšší úroveň, které nikdo nedosáhne, a prostřední úrovně, které hodnotitelé nedokážou rozlišit |
Moje pravidlo vychází z operačního výzkumu: úroveň si zaslouží místo, jen pokud ji dokážete popsat pomocí důkazů a odlišit od sousedních úrovní. Spočítejte stavy, které ve své síti skutečně můžete pozorovat, a tam skončete. Počet se může i zvýšit: Becker a kolegové začali svůj model výkonnosti IT se čtyřmi fázemi, ale po rozhovorech s manažery IT je rozšířili na šest, od „neexistující“ po „optimalizovanou“, aby oddělili méně vyspělé případy [2]. Nejnižší úroveň formulujte jako výchozí bod, nikoli jako verdikt: „Objevování“ zahajuje rozhovor, „Nedostatečné“ ho ukončuje.
4. Každou úroveň popište jako pozorovatelný stav
Právě tady většina modelů selhává. Popis je text v jedné buňce matice. Pöppelbuß a Röglinger řadí mezi principy návrhu užitečného modelu vyspělosti kritéria ověřitelná různými lidmi: popisy musí být dostatečně přesné a jasné, aby bylo možné odlišit jednu úroveň od další [4]. Jednoduše řečeno: dva lidé, kteří hodnotí stejného partnera, by měli vybrat stejnou buňku.
| Vágní popis | Pozorovatelný popis | Důkazy |
|---|---|---|
| Dobrá ochrana dat | Je určená osoba odpovědná za data; pravidla pro souhlas a uchovávání dat jsou písemně stanovena a dodržují se | Zásady pro data, formulář souhlasu, pravidlo pro uchovávání dat |
| Silné digitální vedení | Správní rada schválila digitální plán s rozpočtem a určenou odpovědnou osobou | Zápis z jednání správní rady, rozpočet |
| Dostatečný reporting | Klíčové ukazatele kontroluje druhá osoba a zprávy se předkládají včas | Tabulka ukazatelů, poslední dvě zprávy |
| Zapojování mladých lidí online | Mladí lidé spoluvytvářejí obsah a jeho dosah se měří každé čtvrtletí | Plán obsahu, čtvrtletní údaje o dosahu |
Pomohou vám tři návyky:
- Pojmenujte něco, co můžete vidět nebo vzít do ruky: dokument, rutinu, roli, číslo. Vyhněte se výrazům „dobrý“, „silný“, „dostatečný“ a „efektivní“.
- V každém kroku změňte jen jednu věc. Pokud úroveň 3 najednou přidá rozpočet, odpovědnou osobu a každoroční revizi, partner, který splňuje dvě ze tří podmínek, nebude mít kam patřit.
- Úrovně na sebe vrstvěte. Každá fáze by měla zahrnovat požadavky všech nižších fází [3]. Test z dob mého působení v operačním výzkumu: zkuste si představit partnera, u něhož platí úroveň 3, ale neplatí úroveň 2. Pokud si takového představíte, pořadí je špatné nebo buňka patří do jiné dimenze.
5. Určete důkazy pro každou úroveň
U každé buňky napište, čím lze daný stav doložit: zásadami, zápisem, zprávou nebo údajem. Na nižších úrovních požadujte méně důkazů a na nejvyšších více, protože tam jsou tvrzení významnější. Uveďte také, kdo důkaz poskytne a kdo ho potvrdí. Nikdy nepožadujte důkazy, které si nikdo nepřečte: každý dokument stojí partnera čas, který by mohl věnovat vlastní práci.
6. Ověřte model s partnery
Ukažte návrh lidem, kteří s ním budou pracovat. De Bruinová a kolegové při tvorbě a ověřování svých modelů použili metodu Delphi a fokusní skupiny [3]; McKinsey svou matici testoval téměř s tuctem výkonných ředitelů neziskových organizací [5]; verze 1.1 CMM vznikla na základě zpětné vazby z workshopu k verzi 1.0, kterého se zúčastnilo přibližně 200 softwarových odborníků [1]. V partnerské síti začněte dvouhodinovým workshopem s osmi až deseti různorodými partnery. Ptejte se: Poznáváte se v tom? Je to jazyk, kterým mluvíte? Co chybí? Není něco ponižující?
7. Proveďte pilotní ověření a kalibraci
Otestujte model v praxi se třemi až pěti partnery. De Bruinová a kolegové trvají na tom, že je nutné ověřit validitu a spolehlivost nástroje, aby výsledky byly přesné a opakovatelné [3]. V praxi to znamená, že dva lidé nezávisle ohodnotí stejného partnera a každý jejich nesouhlas ukáže na popis, který je třeba přepracovat. Pokud jsou všichni partneři zapojení do pilotního ověření na úrovni 2, vaše úrovně nerozlišují; pokud si nikdo nedokáže představit, že dosáhne úrovně 4, jde o seznam přání. Stupnice, která všechny zařadí do stejné kategorie, nepředává žádnou informaci.
8. Řiďte změny a opakujte hodnocení
Becker a kolegové upozorňují, že každý model vyspělosti zastarává s tím, jak se mění podmínky, technologie a znalosti, a že potřebné změny mají být součástí nové verze modelu [2]. Přistupujte k němu jako ke standardu: označte verze, vyhraďte si jeden termín ročně pro změny, veďte záznam změn včetně toho, co a proč se změnilo, a během kola hodnocení nic neupravujte. Když verze 1.1 změní některou buňku, vysvětlete, jak se do ní převádějí výsledky verze 1.0, aby žádný partner neklesl o úroveň jen proto, že jste přeformulovali větu. Potom hodnocení opakujte každých 6 až 12 měsíců. Jak tato kola vést a proč byste nikdy neměli slučovat úrovně do jednoho skóre, se dozvíte v našem průvodci hodnocením kapacit partnerů.
Šablona modelu vyspělosti partnerů (ke stažení zdarma)
Šablona převádí osm kroků na čtyři stránky formátu A4: účel a rozsah; dimenze a úrovně; matici popisů s testem popisů a poznámkami ke kalibraci; plán důkazů, plán validace a záznam verzí.
Stáhněte si šablonu pro tvorbu modelu vyspělosti (PDF, 4 strany). Vytiskněte ji pro návrhový workshop nebo si zkopírujte jednotlivé části.
Chcete matici proměnit v program, na kterém mohou partneři pracovat? V Advancer.World se z vašich dimenzí stanou témata, z úrovní fáze a z každého popisu buňka, přičemž mezi jednotlivými úrovněmi se vyžadují odpovídající důkazy. Každý partner vidí, kde se nachází. Začít můžete zdarma.
Příklad: Cesta k digitální vyspělosti členů federace
Zde je vyplněná šablona pro Meridian Youth Federation, fiktivní federaci 26 národních členských organizací.
Stáhněte si vyplněný příklad (PDF, 4 strany). Čtyři prvky stojí za převzetí:
- Účel něco výslovně vylučuje. Model pomáhá rozhodnout, kdo jako první získá vrstevnické koučování a na co lze použít fond digitální podpory; nikdy se nepoužívá k rozhodování o členství ani k sestavování žebříčků.
- Čtyři úrovně po vyzkoušení pěti. U dvou prostředních úrovní prvního návrhu nikdo nedokázal doložit rozdíl, a tak byla pátá úroveň vypuštěna.
- Šest oblastí ve třech tématech. Člen může dosahovat úrovně Vedení v online zapojování a úrovně Objevování v ochraně dat. Právě tento profil potřebuje federace vidět.
- Pilotní ověření změnilo formulace. Dva hodnotitelé chápali výraz „pravidelně zveřejňuje příspěvky“ jednou jako každý týden a podruhé jako každý měsíc. Úroveň 2 v oblasti online zapojování proto začala znít „má plán obsahu s kanály pro každou cílovou skupinu“.
Časté chyby při tvorbě modelu vyspělosti
- Nejdřív píšete úrovně a teprve potom určujete účel. Bez rozhodnutí, kterému má model pomáhat, se z něj stane žebříček a partneři k němu tak budou přistupovat.
- Zaměňujete dotazník za model. SEI se s tím setkal u vlastního dotazníku vyspělosti z roku 1987, který lidé příliš často považovali za samotný model [1]. Model je cesta; dotazník je jeden ze způsobů, jak ji měřit.
- Používáte přídavná jména místo pozorovatelných stavů. „Dostatečný“ znamená pro každého hodnotitele něco jiného.
- Máte příliš mnoho dimenzí. Čtyřicet ukazatelů vede k modelu, který nikdo nedokončí.
- Navrhujete model pro partnery, místo abyste ho tvořili společně s nimi. Úroveň 1 formulovaná jako seznam selhání učí partnery své nedostatky skrývat.
- Měníte model uprostřed kola. Jediný upravený popis znemožní srovnání výsledků tohoto kola s předchozím.
Tvorba modelu vyspělosti v Advancer.World
Advancer.World vznikl na základě digitální transformace programů v organizacích, jako jsou UNICEF a Airbus. Program v něm má strukturu modelu vyspělosti: fáze představují vaše úrovně, témata a podtémata vaše dimenze a každá buňka obsahuje popis.
Kroky mezi buňkami obsahují vše, co partner potřebuje k postupu na vyšší úroveň: žádosti o nahrání dokumentů jako důkazů, průzkumy, iniciativy a žádosti o elektronický podpis. U každého programu můžete určit, jak partneři postupují: pomocí sebehodnocení, automaticky po dokončení předchozího kroku, nebo až po potvrzení vaším týmem. Váš tým může návrh společně upravovat v reálném čase. Partneři vidí, kde se nacházejí a co od nich vyžaduje další úroveň, a to v kterémkoli z 22 jazyků. Údaje ostatních partnerů nikdy neuvidí. Každodenní snímky zachovávají historii, takže přehledy ukazují, jak se síť posunula mezi jednotlivými koly.
Často kladené otázky
Kolik úrovní by měl mít model vyspělosti?
U většiny partnerských sítí čtyři nebo pět. Důležité je, aby se jednotlivé úrovně jasně odlišovaly, byly dobře definované a představovaly logický krok oproti předchozí úrovni [3]. Pokud hodnotitelé při pilotním testování nedokážou dvě úrovně rozlišit, spojte je.
Jak dlouho trvá vytvoření modelu vyspělosti?
Na první verzi si vyhraďte dva až tři měsíce: několik týdnů na účel, dimenze a úrovně, další týdny na popisy a důkazy, poté workshop s partnery a pilotní testování. Zkratky se vám vrátí v podobě druhé verze, se kterou nikdo nepočítal v rozpočtu.
Můžeme místo vytváření vlastního modelu vyspělosti upravit nějaký existující?
Často ano, a právě tím byste měli začít [2]. Ověřte si licenční podmínky, pokud struktura odpovídá vašemu účelu, zachovejte ji a popisy přeformulujte jazykem své sítě.
Může být partner v různých dimenzích na různých úrovních?
Ano, a obvykle tomu tak je; právě tento profil je nejužitečnějším výstupem modelu. Partner by ale neměl v rámci jedné dimenze přeskakovat úrovně – na to upozornili autoři CMM v souvislosti s vlastními úrovněmi [1].
Začněte účelem, ne úrovněmi
Pokud si z tohoto průvodce odnesete jedinou věc, ať je to správné pořadí kroků. Sepište účel na jednu stránku, odsouhlaste ho s několika partnery a teprve potom otevřete matici. Vytvořit model tímto způsobem trvá déle, ale jeho obhajoba zabere mnohem méně času.
Vytvořte svůj model vyspělosti jednou a používejte ho se všemi partnery. Navrhněte matici se svým týmem, pozvěte partnery a sledujte, na jaké úrovni se každý z nich nachází, kolo za kolem. Začít můžete zdarma.
Reference
- Mark C. Paulk, Bill Curtis, Mary Beth Chrissis and Charles V. Weber, Software Engineering Institute, Carnegie Mellon University, "Capability Maturity Model for Software, Version 1.1" (CMU/SEI-93-TR-024), February 1993, https://www.sei.cmu.edu/library/capability-maturity-model-for-software-version-11/ (accessed October 2026).
- Jörg Becker, Ralf Knackstedt and Jens Pöppelbuß, "Developing Maturity Models for IT Management: A Procedure Model and its Application", Business & Information Systems Engineering, 1(3), 2009, pp. 213-222, https://doi.org/10.1007/s12599-009-0044-5 (accessed October 2026).
- Tonia de Bruin, Michael Rosemann, Ronald Freeze and Uday Kulkarni, "Understanding the Main Phases of Developing a Maturity Assessment Model", 16th Australasian Conference on Information Systems (ACIS), Sydney, 2005, https://aisel.aisnet.org/acis2005/109 (accessed October 2026).
- Jens Pöppelbuß and Maximilian Röglinger, "What Makes a Useful Maturity Model? A Framework of General Design Principles for Maturity Models and its Demonstration in Business Process Management", Proceedings of the 19th European Conference on Information Systems (ECIS 2011), June 2011, https://aisel.aisnet.org/ecis2011/28/ (accessed October 2026).
- McKinsey & Company for Venture Philanthropy Partners, "Effective Capacity Building in Nonprofit Organizations", 2001, https://www.bridgespan.org/getmedia/ef1ff943-173b-48ec-843a-b5ce85c6c807/effective-capacity-building-VPP.pdf (accessed October 2026).
© 2026 Mourinho Solutions. Všechna práva vyhrazena.
